Ždánický les

Kvůli nejistému počasí jsme se rozhodli až na poslední chvíli svolat aspoň odpolední výlet. Vyhnuli jsme se tak rannímu chladu, naopak po poledni bylo příjemně a téměř bezvětří. Sešlo se nás jen pět, ostatní přišli o skutečně pěknou akci.
Jeli jsme přes Šlapanice a Újezd u Brna, za Újezdem jsme odbočili na Těšany a z této silnice na polní cestu, která nás dovedla až na hřeben Ždánického lesa. Cestou v polích jsme se zastavili u naftového vrtu, kde se pilně pracovalo. Cesta na hřeben se nádherně klikatila mezi poli s rozkvétající řepkou, jako bychom se vznášeli na žlutozeleném moři.
Přestávku jsme měli u hájovny Svatá nad Lovčičkami. V zahradě měli postaven dřevěný domeček s množstvím slaměných figur oblečených do šatů připomínající Velikonoční zvyky. Pak již následoval průjezd Ždánickým lesem po hřebenové silničce zvané Těšanka. Z informačních tabulí jsme se dozvěděli, že tam bylo několik zaniklých obcí, jejichž obyvatelé se živili přepadáváním pocestných.
Rozkvétající přírodou jsme přijeli do Nemotic v údolí Kyjovky a na konci Ždánického lesa. Do Brna jsme se vrátili vlakem. Ujeli jsme na kolech 55 km.
(Martin V.)

Fotogalerie: Josef Svoboda

Řeka Oslava

Výlet se startem v Brně přilákal asi rekordní počet účastníků. I když se početní stav průběžně měnil, nikoli však ztrácením, v úseku od Anenského mlýna do Radostic nás bylo 23.
Trasa vedla z Brna do Modřic, dále údolím Bobravy do Radostic, potom přes lesní masiv Bučín do Hlíny. Tam byla první delší přestávka. Potom následoval sjezd do Ivančic. Tam se skupina rozdělila a v oslabeném počtu jsme pokračovali do Oslavan, přesněji řečeno nad Oslavany k bývalému dolu Kukla.
Povrchový areál dolu je v podstatě zachován. Jeho ústředním bodem je železobetonová těžní věž z roku 1913, tehdy to byl supermoderní důl e elektrickým těžním strojem umístěným přímo ve věži. V areálu je zážitkový park, o jehož návštěvu však nebyl zájem. Navštívili jsme tedy alespoň věž. Bohužel, bylo by zajímavé trochu více informovat, co se kde ve věži nacházelo a jak důl vlastně pracoval.
Pak jsme pokračovali přes Zbýšov a Babice kolem dolů Simson a Jindřich do Zastávky. Přes Tetčice a Střelice jsme dojeli na okraj Brna, kde jsme se rozjeli k domovům.
V této trase ujeto 75 km.
(Martin V.)

Fotogalerie: Věra Zmeškalová, Josef Svoboda, Petr Klimecký

Kyjovka před ústím do Dyje

Poslední březnovou neděli roku 2014 bylo počasí, jaké by si nezadalo s průměrným letním dnem. Vyjeli jsme ráno z Brna vlakem do Břeclavi. Odtud na kolech k zámku Pohansko a k soutoku Dyje s Moravou. Protože byl první den letního času, ráno a dopoledne jsme nepotkávali téměř žádné cyklisty. Na loukách a hnízdech se již pohybovali čápi, z nichž někteří tam údajně i zimovali.

Soutok Dyje a Moravy je magické místo, daleko od vší civilizace, po část roku kvůli zaplavení nepřístupné. Magičnost ještě umocňuje pocit, že do roku 1989 se tam normální smrtelník neměl šanci dostat. Letos jsme se zaplavením neměli problém, díky extrémnímu suchu nebyla voda ani v nízko položených částech lesa a luk.

Další cesta vedla ven z obory na státní silnici a na most přes Moravu. Octli jsme se na Slovensku. Po hrázi lemující Moravu jsme jeli asi 15 kilometrů proti proudu. Poté jsme odbočili kousek do vnitrozemí a zastavili se u první zajímavosti – kostelíka Sv. Margity Antiochijské pocházející snad ještě z doby Velké Moravy. Pak jsme se krátce zastavili v Holíči, kde nás zaujal zámek obehnaný dvojí hradbou a vodním příkopem. Následovala krátká zastávka ve Skalici – městě plném kostelů.

Poslední úsek cesty vedl opět k řece Moravě, resp. k přístavu, kde končil plavební kanál Morávka (tzv. Baťův kanál). Kvůli úpravě koryta byl kanál vypuštěn, výletní loď tam stála na dně. Po hrázi vedoucí tentokrát lužním lesem jsme dojeli do Hodonína. Ujeli jsme 77 km.

(Martin V.)

Fotogalerie: Pavel Tymeš, Dana Bartoňková, Iva Danielová

Hlaváčky na Kamenném vrchu u Kurdějova

Po krásném, neobvykle teplém a slunečném březnovém týdnu se na víkend počasí pokazilo. Natěšeni z celého týdne jsme v malé skupině „odvážných“ vydali před příchodem studené fronty na dopolední výlet za jarními květy na Hustopečsko. Než se počasí definitivně pokazilo, stihli jsme navštívit jak známý mandloňový sad nad Hustopečemi, tak i louku s hlaváčky a konikleci na Kamenném vrchu nad Kurdějovem. Jen škoda, že proti stejnojmennému kopci v Brně bylo květů poskrovnu a navíc se zimou uzavřely do sebe. Zato na Liščím vrchu nad Křepicemi jsme náhodou objevili nám dosud neznámou rozlehlou lokalitu výskytu sněženek, které právě odkvétaly. Sem se určitě půjdeme někdy na jaře podívat!

Pak začal foukat příšerný protivítr, rozpršelo se a nakonec spadla o několik stupňů i teplota. Ve zdraví jsme však dorazili společně na hranice Brna. Dojezd byl vpravdě náročný, ale i to špatné počasí nakonec k tréninku patří, že? (Jára K.)

Fotogalerie: Jaromír Krejčí, Petra Neuwirthová

Trasa: Šakvice – Hustopeče –  Hustopečské mandloňové stezky – Žerotínský a Liščí vrch – Křepice – Jalovisko – Měnín – Otmarov – Rebešovice – Brno (asi 50 km, 500 v. m)

Rakovecké bledule

Sněhu jsme si letos neužili ani trochu, zato jaro přišlo nezvykle dříve. Již počátkem března jsme vyrazili na první společnou cyklovyjížďku. V pohodovém tempu jsme se – po sněženkové stráni minulý týden – vydali za bledulemi.

Rakovecké údolí, jindy kvůli blátu téměř nejetelné,  bylo úplně suché. A kupodivu ani na louce plné bledulí nebylo zrovna „narváno“. Zato v hospodě na Bukovince to vypadalo trochu jinak :-). Super začátek sezóny, díky všem za fajn společnost. (Petra N.)

Fotogalerie: Petra Neuwirthová, Jaromír Krejčí a Jana Pavlusová, Petr Klimecký

Trasa: Brno, Mariánské údolí – Tvarožná / Santon – Sivice – Pozořice – Viničné Šumice – Vítovice – Kalečník – Rakovecké údolí / bledule – Bukovinka – Hádek – Mokerská a Horákovská myslivna – Mariánské údolí (50 km, 850 m).