Babí léto u Brna

Rybník u Říčan
Letošní konec léta byl pro výlety více než příznivý. Přesto (a nebo právě proto) jsme se scházeli na společných akcích jen málo a když už, účast byla malá. Mnoho z nás v září totiž uskutečňovalo své nejrůznější cestovatelské plány, pokud je tedy zrovna někomu neskřížily nějaké komplikace, což bylo bohužel také smutným faktem. A nejinak tomu bylo i na posledním cyklovýletě hlavní turistické sezóny.
Na začátku října obvykle nebývá 25° a vymetené nebe, jako tomu bylo letos. Tentokrát to ale vyšlo na jedničku. Na loučení se sezónou jsme sice se sešli jen čtyři, ale i v malé partě jsme si ho pořádně užili. Ve vskutku pohodovém tempu jsme se projeli lehce již se vybarvující přírodou na západ od Brna a vstřebávali ten krásný den plnými doušky. Snad se na jaře na kole sejdeme v hojnějším počtu… (Jára K.)
Fotogalerie: Jaromír Krejčí
Trasa: Brno, Rondo – Brno, Bystrc – Veverské Knínice – Javůrek – Domašov – Maršov – Deblín – Dolní Loučky – Přžedklášteří – Tišnov (~50 km) – Drásov – Kuřim – Podlesí – Brno, Mokrá Hora – Brno, domů (~104 km)
Velká Fatra
Velká Fatra je díky své rozloze, dlouhým nástupům z údolí, absenci lanovek a chat málo navštěvovaným slovenským národním parkem. Jednodenní túry jsou prakticky nereálné, pokud už se sem vydáte, pak určitě s batohem na zádech. Čekají vás liduprázdné hřebenové túry s nádhernými výhledy. Počasí nám přálo, na turistiku tak akorát, parta výborná :-) … takže za rok na Václava snad někde na túře na viděnou. (Petra N.)
Fotogalerie: Petra Neuwirthová, Věrka Gazárková
Trasy:
1) Staré hory (nocleh) – Turecká – Malá Krížna – Králova studňa (nocleh) + Smrekov a zpět
2) Králova studňa – Krížna – Ostredok – Ploská – chata pod Borišovom (nocleh) + Borišov a zpět
3) chata pod Borišovom – Čierny kameň – rakytov – Smrekovica – Podsuchá – busem na Biely potok (nocleh)
4) Biely potok – Vlkolínec – Ružomberok
Vinicemi za burčákem

Kaple sv. Cyrila a Metoděje na Zimarkách
Když se přiblíží konec prázdnin, ve vinohradech u nás na Moravě začne být rušno. Právě nastává vinobraní. Po roce jsme se opět vydali v tomto čase mezi vinohrady Moravského Slovácka do sklepních uliček ochutnat právě připravený hroznový mošt. Tentokrát jsme to tak úplně netrefili, protože sběr začal zatím jen u raných odrůd a mnoho vinařů burčák kvůli nízkým výnosům zapříčiněných jarními mrazy navíc ani nedělalo. Vlastně jsme ho ochutnali až v Dolních Věstonicích, kde jsme se úplnou náhodou u jednoho stolku potkali s brněnským Favoritem, který měl stejný cíl výletu. Tak za rok zase mezi vinohrady na viděnou! (Jára K.)
Fotogalerie: Jaromír Krejčí, Pavel Tymeš
Trasa: Kobylí – Vrbice – Velké Bílovice – Rakvice – Přítluky – Dolní Věstonice – Ivaň – Přibice – Vranovice (~56 km) – Židlochovice – Brno (~100+ km)
Ašsko

Seeberg / Ostroh
Ašský výběžek je pro mnohé z moraváků místem, o jehož návštěvě – bohužel – ani neuvažují. Od Brna 420 km vzdálený, téměř zapomenutý, nejzápadnější kout republiky vsazený mezi spolkové země Bavorsko a Sasko vás ale určitě nadchne. Po čtyřech dnech – v mém pojetí plánovaně především v terénu – jsem se domů vracela opravdu nadšená. Tímto zpětně děkuji Martinovi, že toto místo pro nás objevil. Všem cyklonadšencům vřele doporučuji profilem poměrně nenáročné terény – žádné x-kilometrové výjezdy a absence davů turistů.
Základnou nám byl penzion Seeberg, vzhledem k počtu lidí jsme se rozdělili do dvou základních skupin. Trochu si neodpustím rýpnout do navigátorů – mapa je prostě mapa :-). Všem vám děkuji za skvělou partu a věřím, že se nikoho z vás nedotknu, když si dovolím s velkou pokorou sklonit hlavu před Jardou Dvořákem!
Přikládám odkazy na mapy s trasou, vše, jak je zaznamenáno, je na horalu v pohodě průjezdné, ačkoliv v některých mapách nenajdete ani značku či cestu. Jedinou výjimkou je červená (tečkovaná) značka mezi Velkým Luhem a Skalnou – tady jsem i já musela poslušně na objízdnou trasu po silnici :-). Za rok ahoj! (Petra N.)
Fotogalerie: Pavel Tymeš, Ivana Krejčová, Josef Svoboda, Petra Neuwirthová
Všechny moje trasy byly vzdáleností v rozsahu cca 70 km (úměrně tomu ale počítejte, že na třech z nich bylo opravdu dost terénu) a 1000–1200 m převýšení: Smrčiny a nejzápadnější bod ČR, v. n. Skalka a cíp Českého lesa, Halštrov a Vogtland, Kamenné vrchy.
Železné hory
Vícedenní cyklistická akce, kterou pořádáme každoročně v květnu, se tentokrát nesla v duchu nestálého a poslední den i chladného počasí. Ze slibovaných dešťů nás ale naštěstí potkala jen jedna bouřka.
Oblast Železných hor nenabízí mnoho možností ubytování pro větší skupinu, spali jsme tedy na dvou místech, vzdálených od sebe asi kilometr. Hlavní základnou nám byla luxusní chata Vrbatovka ve Vrbatově Kostelci. (Petra N.)
Fotogalerie: Josef Svoboda, Petra Neuwirthová
Trasy:
1) Hlína – Žumberk – Rabštejnská Lhota – Mladoňovice – Křižanovice – Nasavrky – Miřetice (65 km, 1100 m), mapa zde
2) Hlinsko – Ždírec – údolí Doubravy – Sloupno – Trhová Kamenice- Ležáky ( 82 km, 1200 m), mapa
3) Hroubovice – Luže – Chlum – Předhradí – Skuteč (36 km, 600 m), mapa
Jarním Moravským krasem

V rozkvetlé třešňové aleji u Lipovce
Po velmi chladných dnech se poslední dubnovou sobotu natolik oteplilo, že se dal uskutečnit celodenní cyklistický výlet. Vlakem jsme se dopravili do Skalice nad Svitavou, odkud jsme zamířili na lesnatý hřeben směrem na Kuničky. Mimo les lemovaly cestu rozkvetlé třešňové aleje jakožto předzvěst Prvního máje. První občerstvovací zastávku jsme měli u Sloupu v hotelu Broušek. Další cesta nás vedla k hradu Holštejn, kolem propadání Bílé vody a jeskyně Michalka do Kotvrdovic a za rybník Budkovan. Před týdnem právě tam byly otevřeny stezky pro horská kola zvané Single trails Moravský kras. Jednu ze tří tras jsme si sjeli a musíme autory pochválit za pěkně odvedenou práci. Druhé občerstvení bylo ve zcela zaplněné „cyklistické“ hospodě v Bukovince. Odtud jsme se rozjeli k domovům do Brna a Bílovic. (Martin V.)
Fotogalerie: Jaromír Krejčí a Jana Pavlusová, Pavel Tymeš
Trasa: Skalice nad Svitavou – Žďár – Petrovice – Sloup – Šošůvka – Holštejn – Kotvrdovice – Single trails Moravský kras – Bukovinka – Nový Dvůr – … – Brno (min. ~60 km)
Za konikleci do Biskoupek

Jarní krajinou Ivančicka
První dubnový víkend byl jako vymalovaný. Slunce přimělo přírodu k opravdovému probuzení. V neděli se navíc teploty vyhouply až téměř ke dvacítce, a tak není divu, že o první společný jarní cyklovýlet byl mimořádný zájem. Pojali jsme ho pohodově s častými zastávkami, jako rozjížděcí a také tak trochu „stavebnicový“, to aby si každý mohl „naložit“ tolik kilometrů, na kolik si po zimě troufl. :-) Tak jsme se tak porůznu připojovali a odpojovali…
V jihozápadním cípu Českomoravské vrchoviny jsme tak trochu jsme zopakovali část loňského pěšího výletu za konikleci na Biskoupském kopci a i tentokrát jsme zde našli neobvyklé do modra zbarvené květy, které se staly pomyslným cílem a symbolem výletu. Výlet to byl parádní, sezóna úspěšně začala. (Jára K.)
Za jarními květy na Hustopečsku

Mandloňový sad nad Hustopečemi
Každým rokem znovu a znovu rádi vyrážíme na začátku hlavní turistické sezóny za prvními jarními květy. Po chladném výletě pod zataženým nebem do lesů Vysočiny za bledulemi byl tento výlet na prosluněné stepi a do kvetoucích sadů na jih od Brna o týden později jako balzám na duši. Velikonoční neděle byla nejkrásnějším dnem nově „superprodlouženého“ velikonočního víkendu a naplno jsme si ho užili.
Stejně jako před rokem byly naším cílem stepní stráně u Kurdějova a rozkvetlé sady mandloní nad Hustopečemi. Tentokrát jsme do trasy zařadili další step – PP Lipiny, na které jsme dosud nebyli. Překvapilo nás až neskutečné množství hlaváčků, snad větší než na nedalekém Kamenném vrchu.
(Pokračování textu…)
Na zelené pivo o zeleném čtvrtku

Zelené pivo už dnes nepůsobí nijak podivně a chutná dobře
Novodobá tradice praví, že na zelený čtvrtek se jí, pije a také obléká vše, co je zelené. A někteří lidé to fakt berou vážně. Vlastní kreativitou si tak Češi vytvořili něco jako obdobu rovněž zeleného dne sv. Patrika. Je to tedy sice úplná komerční hloupost, ale alespoň to není uměle importovaná tradice, jako jiné růžové či strašidelné svátky a zvyklosti. :-) Faktem také je, že to podivné zelené pivo se opravdu u nás točí jen jednou do roka, a to je docela dobrá příležitost se potkat s přáteli. Alespoň ta zelená barva trochu připomíná nadcházející jaro a piva jsou česká.
Letos se nás sešlo v oblíbené restauraci Styl na Staré osadě v Brně jen šest, ale setkání to bylo příjemné. Poseděli jsme a připili i za ostatní kamarády na novou hlavní turistickou sezónu … Třeba tuhle tradici přijmeme za svou a se setkávání u zeleného piva se stane i naše tradice, něco jako součást vítání jara. (Jára K.)
Za bledulemi do Chlébského

Bledule v údolí Chlébského potoka
Tak jako každým rokem jsme se vydali do předjarní přírody za prvními jarními květy. Naším hlavním cílem tentokrát byla snad největší lokalita výskytu bledulí v ČR v údolí Chlébského potoka. Ačkoliv si příroda po teplé zimě docela pospíšila a květy vyrazily proti obvyklému termínu skoro o dva týdny dříve, na kolo to ještě nebylo. Však také v údolí bylo pořádně vlhko. To ale svědčí bledulím, takže bylo se na co koukat: doslova koberce miliónů bledulí lemují dlouhý úsek toku potoka. A těch, kteří je přišli obdivovat bylo také hodně.
Dále jsme si vyšlápli lesy Hornosvratecké vrchoviny kolem další mnohem méně známé a tudíž i méně navštěvované PP Hersica. K bledulím jsem se ale bez holinek nedostali, jen kamarádi nám po telefonu vyprávěli o té kráse v lese. Ačkoli se nakonec za celý den neobjevilo slibované slunce, užili jsem si pohodový výlet zakončený parádním občerstvením někteří v cukrárně a někteří v (nekuřácké) pizzerii na náměstí v Kunštátu. Obojí doporučujeme! (Jára K.)
Fotogalerie: Jaromír Krejčí, Pavel Tymeš
Trasa: Nedvědice – Skorotice – Chlébské – Kačiny – Černovice – PP Hersica – Kunice – Touboř – Kunštát (21 km)